Příslibem Žacléřským POKOSáci končí další projektový rok

Poslední zastávkou naší letošní projektové jízdy byla nám již velmi dobře známá ZŠ Žacléř, kam náš tým pravidelně zavítá vždy koncem podzimu, aby si ověřil, zda předané informace zůstaly tam, kde mají – v mysli bystrých a snaživých žáků této školy. Ani letos nás Žacléřští nezklamali – zvláště na stanovišti zdravotnické přípravy si počínali jako zkušení záchranáři, kteří bezpečně znají postup poskytování první pomoci a s klidem dokáží řešit komplikace, s nimiž by si leckterý dospělý neporadil.

V letošním roce žacléřští žáci zářili i na stanovišti fyzické přípravy a POKOSu, kde mnozí z nich, po překonání prvních momentů ostychu před kamarády, ukázali, že v sobě odolné „horaly“ rozhodně nezapřou. Jejich výsledky z fyzického přezkoušení byly nejen nadprůměrné, ale byly nám jimi prezentovány jako cosi naprosto běžného a pro ně přirozeného. Těžko bychom mezi těmito žáky hledali někoho, kdo by nechtěl ukázat, co v něm je, nebo se snad dobrovolně vzdal této šance ještě před samotnou aktivitou. 

Co náš tým těší možná ještě o trochu více, tak skutečnost, že na škole studují i jedinci, kteří již nyní vidí svou budoucnost ve službě vlasti. Nestává se nám každý den, že bychom se potkali s žáky, kteří nám salutují a oslovují nás našimi hodnostmi již při prvním kontaktu. Za tým hradeckých POKOSáků můžeme žacléřským „srdcařům“ slíbit, že se k nim brzy vrátíme a v rámci přislíbené besedy s vojáky se jim pokusíme poradit, jakou cestou se k vlastní vojenské hodnosti vydat.