- 24.7.2026
Ve středu 22. 7. 2026 se v brzkých ranních hodinách hradečtí POKOSáci spolu s příslušníky 131. praporu územní obrany vypravili na sokolský tábor Karla Ježka, aby zde splnili svůj slib, který přesně před rokem dali táborníkům v Dračí zemi. Letos nás však nečekalo setkání s vikingskými válečníky. Táborová hra se nesla ve znamení cestování časem, a tak bylo jasné, že nás čeká úplně nové dobrodružství. Krátce po sedmé hodině ranní se tábořiště probouzelo nejen zvukem přijíždějící tatry, ale také burcujícím pokřikem vedoucích: „Válka se sama nevyhraje! Nástup, vojáci jsou tady!“ A stroj času se dal do pohybu. Během okamžiku jsme se společně s táborníky přenesli do období druhé světové války.
Dopolední program odstartovala energická rozcvička. Po rychlé svačině se jednotlivé skupiny vydaly na připravená POKOSácká stanoviště, kde na ně čekala cesta vojenskou historií i současností. Nechyběla zde exkurze do vývoje armádní výzbroje, výlet do teorie branné přípravy, procvičení vojenských technik sebeobrany ani činnost záchranáře vedená v průběhu bojové situace. Z nabízených aktivit, které měli táborníci možnost si prakticky vyzkoušet, si s nevídanou rychlostí osvojili metody nasazování škrtidla – někteří dokonce projevili odhodlání ponechat si turniket nasazený co nejdéle. Přestože jim to z bezpečnostních důvodů nebylo umožněno, obdiv zaslouží všichni tito mladí odvážlivci odhodlaní testovat vlastní limity.
Vyvrcholení edukativního dopoledne představoval v pravém slova smyslu skok do budoucnosti – seznámení s virtuálním záchranářem. Díky spolupráci Krajského vojenského velitelství Hradec Králové s Českým červeným křížem měli Ježkováci na letošním táboře příležitost si vůbec poprvé vyzkoušet zdravotnický výukový program ve virtuálním prostředí. Moderní technologii na místě otestovali i táboroví vedoucí, kteří se jednomyslně shodli na tom, že podobné prostředky jsou budoucností vzdělávání a sami by uvítali možnost k nim mít přístup.
Odpolední program na Ježkově patřil branně-vědomostní soutěži POKOS, v níž závodníci dostali příležitost zúročit vše, co se během dopoledne naučili. Naše uznání patří všem táborníkům, kteří v průběhu závodu dělali čest odkazu spolku Sokol – ani nejmladší „sokolíci“ se nezalekli náročného překážkového běhu a s nasazením sobě vlastním se pouštěli do plnění jednotlivých úkolů. Kapitáni družstev prokázali, že byli právem vybráni do svých funkcí, neboť zvládli odhadnout síly svých týmů a využít dovedností svých spolubojovníků na maximum. Ochotně také přebírali zodpovědnost za plnění náročnějších částí úkolů a v duchu hesla „nikoho neopouštíme“ převzít odpovědnost tam, kde to bylo třeba.
Vyrovnaný boj o medailové příčky nakonec rozhodl skvělý výkon týmu Bačkorky, který pod vedením zkušené kapitánky ovládl hned tři stanoviště a ani na zbylých stanovištích nedovolil soupeřům své prvenství vážně ohrozit. Stříbrnou příčku obsadili Citrónci, kteří po vyhlášení výsledků s úsměvem prohlásili: „Loni jsme měli bronz, takže příští rok to vyhrajeme!“
Přejeme nejen Citrónkům, ale i všem ostatním týmům, aby si svou bojovnost, týmového ducha a chuť překonávat překážky uchovali po celý rok a těšíme se už nyní na další setkání s nimi.
autor textu: npor. Mgr. Iva Hartigová, DiS.
